Rudloff, Auguste

zum Anfang...
Aus Theater Enzyklopädie
Wechseln zu: Navigation, Suche

Herečka Auguste Rudloff. Zdroj: ÖNB, Bildarchiv und Grafiksammlung, Porträtsammlung, Inventarnummer PORT_00148944_01
Auguste Rudloff
* ? 1836 Wien (Ö)
23. 4. 1915


Po sňatku uváděna také jako lady Auguste Maxse či Makse. Narodila se ve Vídni. O jejím rodinném zázemí není nic známo, ale už v deseti letech vystupovala ve vídeňském Dvorním divadle (Burgtheater). Hlubší herecké vzdělání získala u herečky A. Peroni-Glassbrennerové a díky svému talentu obdržela od státu mimořádné prostředky na další herecké vzdělání. Aby prohloubila své umění, bylo jí umožněno hrát v provinčních divadlech monarchie, přičemž smlouva s Dvorním divadlem zůstávala nadále v platnosti. Od 1853 hrála v Hamburku, kde se zasnoubila s doktorem medicíny Schülerem ze Štýrského Hradce, ze svatby však sešlo. Z Hamburku 1855 přešla do Městského divadla v Brně a o Velikonocích 1857 odešla do pražského Stavovského divadla, kde hrála až do 1859. Od 1858 vystupovala opět ve Dvorním divadle. Následujícího roku se provdala za sira Henryho Berkeley Fitzhardinga Maxse. Měli tři syny, Ernesta George Berkley Maxse (18. 11. 1863 – 13. 3. 1943), Cravena Fritze Hardinge Alexandra Maxse a Reginalda Edgara Maxse (1869 – 29. 6. 1945). Po sňatku se manželé přestěhovali ke Koburku, 1863 pak na ostrov Helgoland, jehož guvernérem se H. Maxse stal (ostrov v této době patřil pod správu Velké Británie). R. zůstala nadále divadelně činná – hostovala ve svých předchozích působištích a zároveň uskutečňovala plány na umělecké oživení Helgolandu. Její zásluhou se zde od 1863 hrálo divadlo a manželé na ostrov zvali významné hosty z divadelních a společenských kruhů. 1881 se Maxse stal guvernérem Newfoundlandu, manželé ale pobývali především v Německu, v posledních letech žili odděleně. Po Maxsově smrti (1883) informace o R. chybí.

Lady Augusta Maxse. Zdroj: West Sussex Record Office (www.westsussex.gov.uk/ro)
Manžel sir Henry Berkeley Fitzhardinge Maxse (psán též Markse, nar. 1832, Effingham Hill, Velká Británie – 10. 9. 1883, Saint John, Newfoundland, Kanada) se jako kapitán účastnil Krymské války, následně byl povýšen na majora a podplukovníka. Zastával funkci guvernéra na ostrově Helgoland (1864–81), poté na ostrově Newfoundland (1881–83). Byl také umělecky činný jako zpěvák, herec, dramatik. Pod pseudonymem F. Martine napsal hru Roger Duménoir uvedenou na Helgolandu a v Residenztheater v Berlíně. Do angličtiny přeložil rodinnou korespondenci O. v. Bismarcka a vydal ji pod názvem Prince Bismarck’s Letters to his Wife, his Sisters 18441870 (1878). Syn Craven Fritz Hardinge Alexander Maxse (1865 – 10. 5. 1926) byl cirkusovým žonglérem a vystupoval pod uměleckým jménem Brown. Posléze opustil kariéru artisty a oženil se s C. Baschovou, dcerou slavného kouzelníka E. Basche (1838–1908).

R. byla od svého dětského věku považována za mimořádný herecký talent. Byla obdivována pro svou fyzickou krásu – půvabný obličej, modré oči, vysokou štíhlou postavu – a také pro znělý a příjemný hlas podobající se hlasu slavné herečky Z. Gabillonové. Dokázala vyjádřit čistý a hluboký cit a s porozuměním vystihnout charakter postavy pomocí umírněného a noblesního projevu. Někdy však bylo její herectví kritizováno za disharmonii způsobenou jistou neobratností pohybů, jiné kritické hlasy konstatovaly, že by při výběru rolí měla brát ohled na svou vysokou postavu. Např. v titulní roli hry Die Grille (do češtiny překládána jako Diblík) od Ch. Birch-Pfeifferové působily R. herecké snahy až komicky. Dalším vytýkaným nedostatkem byla občasná absence jednotnosti hereckého projevu a jeho vyváženosti v rámci hry. Celkově však převažovaly nadšené recenze a R. byla označována za nevídaný a těžko nahraditelný talent. Od deseti let hrála ve Dvorním divadle dětské, později tzv. kalhotkové role. Z chlapeckých postav ztvárňovala nejčastěji role pážat a mladých princů. Po odchodu z Dvorního divadla hrála již role v oboru mladých milovnic. Její první rolí v brněnském městském divadle byla Jane Eyre v dramatu Die Waise von Lowood od Ch. Birch-Pfeifferové na motivy románu Ch. Brontëové. R. se stala v Brně záhy populární herečkou; svědčí o tom i skutečnost, že se její jméno stalo řešením novinové hádanky otištěné v deníku Neuigkeiten. Už během brněnského angažmá hostovala v Praze ve Stavovském divadle. Debutovala zde jako Ophelia (2. 9. 1856), nedlouho poté ztvárnila hlavní roli Hero v pražské premiéře Grillparzerovy tragédie Des Meeres un der Liebe Wellen (17. 9. 1856). Pohostinsky vystoupila ještě v jako Gretchen v Goethově Faustovi či jako Wolfgang Goethe v Gutzkowově veselohře Der Königslieutenant; pražské hostování bylo natolik úspěšné, že jí bylo nabídnuto stálé angažmá. K odchodu R. do Prahy o Velikonocích 1857 uveřejnil jeden z jejích brněnských ctitelů  v novinách oslavnou báseň. Do pražského angažmá nastoupila začátkem letní sezony jako náhrada za herečku Ch. Daunovou a již 12. 5. 1857 vystoupila v roli Prisky. Významnými rolemi pražského angažmá byly Beatrice v Schillerově tragédii Braut von Messina a titulní role ve hrách Philippine Welser od H. Hersche či Anna-Lise od O. Redwitze. Na jaře 1858 začala R. opět vystupovat ve vídeňském Dvorním divadle (jako Hero a Jane Eyre), což pokračovalo až do jejího návratu na domovskou scénu ve Vídni, kam nastoupila na místo M. Seebachové. R. poslední rolí pražského angažmá byla 15. 4. 1859 Anna-Lise a na konci představení se jí dostalo tak bouřlivých ovací, že se rozhodla uspořádat ještě mimořádné rozlučkové matiné, v němž účinkovaly významné umělecké osobnosti; od dramatika O. Prechtlera se jí dostalo básně na rozloučenou.

V obnovené smlouvě s Dvorním divadlem byl R. přislíben roční plat 5000 zlatých a pro penzijní zajištění bylo uznáno její zdejší působení už od 1846. Uznání odpracované doby i z dob jejího působení jako elévky a v době její nepřítomnosti bylo výjimečnou výhodou. R. se vrátila do Dvorního divadla již jako zkušená představitelka tragických milovnic. Jejím výkonům se obdivoval i tehdejší ředitel divadla a významný dramatik H. Laube.

Divadlo na Helgolandu. Zdroj: Museum Helgoland (https://www.museum-helgoland.de)
V divadelní činnosti pokračovala R. i jako manželka guvernéra na Helgolandu. Na ostrově se nacházely lázně a kulturní vyžití bylo chápáno jako nedílná součást lázeňského života. Zásluhou R. a jejího manžela začalo na Helgolandu počátkem letní sezony 1865 hrát pravidelně divadlo v němčině, nejdříve pouze příležitostně formou pozvání herců z divadel z Darmstadtu, Koburku, Norimberku či Kasselu. Představení se zprvu zřejmě odehrávala přímo v rezidenci místodržitele, v tzv. domácím divadle. Později byla postavena samostatná divadelní budova Královského dvorního divadla (Königliches Hoftheater), což byla navzdory honosnému názvu skromná dřevěná stavba, schopná pojmout přibližně dvě stě diváků. O její existenci se zmiňuje mj. dramatik S. H. Mosenthal, který Helgoland navštívil. Vystupovali zde jednak pozvaní umělci, ale také členové stálého souboru. Jako v jiných lázeňských divadlech se na Helgolandu hrál především zábavní repertoár sestávající převážně z veseloher a operet. Vystupovala zde i R., která na ostrov zvala své herecké kolegyně a kolegy z Prahy a Vídně, aby zde trávili letní měsíce a na oplátku účinkovali v divadle; např. manželé Freyovi sem v letních měsících zajížděli opakovaně. O vlivném postavení manželů Maxsových v divadelních a společenských kruzích svědčí i fakt, že zde bylo uzavřeno několik manželství, mj. mezi herci berlínského Dvorního divadla (Berliner Hoftheater) R. Kahlem a M. Kesslerovou. Princ Henrich XX. Reuss-Köstritz zde pojal za manželku krasojezdkyni C. Loissetovou.

R. byla mimořádně talentovaná herečka, která se těšila výsadnímu postavení jak v divadelním světě, tak i později jakožto manželka britského lorda a guvernéra ostrova Helgoland.


Lebensereignisse

  •  ? 1836: Geburt, Wien (Ö)
  • 23. 4. 1915: Tod


Bildung: 2019

Autor: Jana Jansová