Ullmayer, Wilhelmine: Unterschied zwischen den Versionen

zum Anfang...
Aus Theater Enzyklopädie
Wechseln zu: Navigation, Suche
(Založení stránky k překladu)
 
(založení hesla)
Zeile 1: Zeile 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">3</span>
+
<span id="PageFillProgress">2</span>
 
</ee:progress>
 
</ee:progress>
 
<cshow logged="1">{{Infobox Person
 
<cshow logged="1">{{Infobox Person
Zeile 18: Zeile 18:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>Soubrette, Schauspielerin, </ee:profession>
+
| povolání = <ee:profession>Soubrette, Schauspielerin,</ee:profession>
 
}}</cshow><ee:perex>
 
}}</cshow><ee:perex>
<br/>
+
 
 
</ee:perex>
 
</ee:perex>
 
<cshow logged="1"><ee:content>
 
<cshow logged="1"><ee:content>
Psána také Ullmeier, Minna, provdaná Schenk-Ullmayer. Dcera Franze Ullmayera, vídeňského novináře, divadelního básníka, tvůrce kupletů a také horlivého autora letáků během vídeňské revoluce v roce 1848. Vystupovala v letech 1857–1861 v dětských rolích ve Wiener Hofburgtheater (dítě Medey v Grillparzerově hře ''Medea'', Walther v Schillerově hře ''Wilhelm Tell'', Markrabě Christian Ludwig v ''Das Testament des großen Kurfürsten'' od G. zu Putlitze, Adele v Birch-Pfeifferově hře ''Die Waise aus Lowood'', uhlířský mládenec v ''Das Käthchen von Heilbronn'' od H. von Kleista). V roce 1861 přišla do Pražského zemského divadla (ředitel F. Thomé) „z k. k. Hofburgtheater“ jako aspirantka na obor bezstarostných a naivních milenek, ovšem při zkoušce na svůj první výstup se proti ní postavili její kolegové společným prohlášením a Prahu musela opustit.  Ve stejném roce byla '''U.''' angažována ve Vídni v Theater an der Wien a v sezoně 1862/63 působila ve vídeňském Friedrich-Wilhelmstädter Theater. Poté odešla jako bezstarostná milovnice – ale již také jako 1. lokální a operetní subreta – do arény v Klagenfurtu. Zde započala její kariéra v oboru subret (především v lokálních hrách se zpěvem), která vedla přes Stadttheater Budweis (sezona 1864/65) a arénu v Linci (sezona 1866/67) až do Theater in der Josefstadt ve Vídni, kde (angažována pro 1. zpěvní party v lokálních hrách) poprvé vystoupila 24. 11. 1868 jako Fanny ve frašce se zpěvy ''Lokalsängerin und Postillon'' (hudba A. M. Storch, st.). Pro stejný obor a vaudeville byla dále angažována v divadle v Bratislavě. V letech 1869 – 1871 byla '''U.''' členkou knížecího divadla ve vídeňském Prátru Fürsttheater im Wiener Prater a vystoupila tam např. v titulní roli Die Komfortabl-Resi v ''Lebensbild mit Gesang'' od J. Fuchse, v „komické operetě“ K. Kleibera ''Zwischen Himmel und Erde'' jako Rosa, baletka-tanečnice, nebo jako Hospodyně Pepi ve frašce se zpěvy ''Drei Paar Stiefel'' (hudba K. Kleiber). Po svatbě (1872) s operetním tenorem Karlem Schenkem vystupovala již pod jménem Schenk-Ullmayerová. Po další sezoně v Theater in der Josefstadt odešla spolu s ním do Grazer Stadttheater (ředitel R. Müller) a v roce 1874 byla po zkušebním pohostinském vystoupení angažována ředitelem R. Wirsingem do Pražského německého zemského divadla jako Therese Kones (27. 9. 1874), Susi a hraběnka Falconi. V Praze žila se svou matkou a synem.
+
Auch Ullmeier, Minna,  verehel. Schenk-Ullmayer. Die Tochter des Wiener Journalisten, Theater- und Coupletdichters und eifrigen Flugblatt-Publizisten während der Wiener Revolution 1848, Franz Ullmayer, trat 1857 - 1861 in Kinderrollen am Wiener Hofburgtheater auf (Kind der Medea in F. Grillparzers „Medea“, Walther in F. Schillers „Wilhelm Tell“, Markgraf Christian Ludwig in „Das Testament des großen Kurfürsten“ von G. zu Putlitz, Adele in Ch. Birch-Pfeiffers „Die Waise aus Lowood, Köhlerjunge in H. von Kleists „Das Käthchen von Heilbronn“). 1861 wurde sie, „vom k.k. Hofburgtheater“ kommend, als Aspirantin auf das Fach der munteren und naiven Liebhaberin am Prager Landestheater (Direktion F. Thomé) bereits bei der Probe für ihren ersten Auftritt durch eine gemeinsame Erklärung sämtlicher Mitspielender entschieden abgelehnt und musste Prag wieder verlassen. Im selben Jahr war '''U'''. in Wien am Theater an der Wien, 1862/63 am Berliner Friedrich-Wilhelmstädter Theater engagiert und ging danach als muntere Liebhaberin, aber bereits auch als 1. Lokal- und Operettensoubrette, ans landschaftliche Theater in Klagenfurt. Von dort aus begann ihre Karriere im Soubrettenfach, vorerst im Lokalgesangsstück, die sie über das Stadttheater Budweis (1864/65) und das landschaftliche Theater in Linz (1866/67)  ans Theater in der Josefstadt in Wien führte, an dem sie, für 1. Lokalgesangspartien engagiert, am 24.11. 1868 als Fanny in der Gesangsposse „Lokalsängerin und Postillon“ (Musik von A. M. Storch sen.) zum ersten Mal auftrat. Danach für das selbe Fach und das Vaudeville am Theater in Pressburg (Bratislava), war '''U'''. 1869 – 1871 Mitglied des Fürsttheaters im Wiener Prater und trat dort z.B. in der Titelrolle des „Lebensbildes mit Gesang“ von J. Fuchs, „Die Komfortabl-Resi“, in der „komischen Operette“ von K. Kleiber „Zwischen Himmel und Erde“ als „Rosa, Ballett-Tänzerin“ oder als die Haushälterin Pepi in der Gesangsposse „Drei Paar Stiefel“ (Musik K. Kleiber) auf. Nach einer weiteren Saison am Theater in der Josefstadt ging sie, nach ihrer Heirat (1872) mit dem Operettentenor Karl Schenk   nunmehr unter dem Namen Schenk-Ullmayer auftretend, mit diesem ans Grazer Stadttheater (Direktion R. Müller) und wurde 1874 nach einem Probegastspiel als Therese Krones (27. 9. 1874), Susi und Gräfin Falconi von Direktor R. Wirsing am Prager deutsche Landestheater engagiert. In Prag lebte sie mit ihrer Mutter und ihrem Sohn.
  
Záhy byla úspěšná a srovnávaná s takovými divami vídeňské operetní scény jako např. Josefinou Gallmeyerovou. V Praze se stala  dominující představitelkou svého oboru nejen ve fraškách se zpěvy, ale zvláště také v žánru operetním, ve kterém zpívala přední party (mj. Rosalinde, Prinz Methusalem, Annina, Fantasca, Giroflé/Girofla, Haiderose, Wladimir, Boccaccio, Laura). Odborné hodnocení Oskara Teubera, který '''U. '''na jevišti zažil, se proto nejeví jako přehnané: „Její nikdy neklesající nálada, svěže bublající pramen humoru, její rezolutní, ‚řízný‘ způsob hraní a oslnivou toaletou podpořený sympatický zjev jí zcela zajišťovaly úspěch, a tím fraškám a operetám povážlivě dominující postavení v repertoáru. Její herecká síla ale také výrazně posloužila cennému obohacení repertoáru, Anzengruberově sedlácké komedii.“ Avšak po svém rozloučení s pražskou scénou (1. 7. 1884, jako Therese Krones) již '''U.''' nemohla kvůli vysokému věku a brzy také ze zdravotních důvodů vystupovat ve svém novém angažmá v Theater an der Wien (pod vedením Franze Jaunera). V květnu 1885 vystoupila v Praze v pohostinské hře Jaunerova operetního ansámblu ještě jednou jako Rosalinde, bylo však zjevné znatelné slábnutí jejího hlasu a zhoršení paměti. '''U.''' zemřela zchudlá a nemocná ve vídeňském ústavu pro choromyslné Wiener Landes-Irrenanstalt.
+
Sofort erfolgreich und mit Diven der Wiener Operettenszene wie etwa Josefine Gallmeyer verglichen, wurde sie in Prag nicht nur in der Gesangsposse, sondern besonders auch in der Operette, in der sie die führende Partien ihres Faches (u.a. Rosalinde, Prinz Methusalem, Annina, Fantasca, Giroflé/Girofla, Haiderose, Wladimir, Boccaccio, Laura) sang, zur dominierenden Vertreterin ihres Faches. So wird das Urteil Oskar Teubers, eines fachkundigen Zeugen von  '''U.'''s  Fähigkeiten, nicht übertrieben sein: „Ihre nie versiegende Laune, der frisch-sprudelnde Quell ihres Humors, ihr resolutes, ‚schneidiges‘ Spiel und eine durch blendende Toilette unterstützte einnehmende Erscheinung sicherten ihr volle Erfolge, den Possen und Operetten eine bedenklich dominierende Stellung im Repertoire. Ihre schauspielerische Kraft kam aber auch einer wertvollen Bereicherung des Repertoires, der Anzengruber’schen Bauern-Komödie, wesentlich zu Statten“. Allerdings konnte '''U'''. nach ihrem Abschied von der Prager Bühne (1.7.1884, als Therese Krones) alters- und bald auch krankheitsbedingt in ihrem neuen Engagement am Theater an der Wien unter Franz Jauner nicht mehr Fuß fassen. Im Mai 1885 trat sie bei einem Gastspiel von Jauners Operetten-Ensemble noch einmal als Rosalinde in Prag auf, wobei die sichtliche Abnahme ihrer Stimme und ihres Gedächtnisses konstatiert werden musste. '''U'''. starb, verarmt und krank, in der Wiener Landes-Irrenanstalt.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>'''Prager deutschen Landestheater'''Therese Krones (Haffner: ''Therese Krones'');  Susi (Berg: ''Nr. 28''); Hraběnka Falconi (J. Strauß: ''Carneval in Rom''); Rosalinde (J. Strauß: ''Die Fledermaus''); Princ Methusalem (J. Strauß: ''Prinz Methusalem''); Annina (J. Strauß: ''Eine Nacht in ''Venedig); Fantasca (J. Strauß:'' Indigo''); Fanchette Michel (Genée: ''Der Seekadett''); Nisida (Genée: ''Nisida''); Schönröschen (Offenbach: ''Schönröschen''); Mascotte (Audran: ''La Mascotte''); Giroflé/Girofla (Lecocq:''Giroflé – Girofla''); Javotte (Jonas: ''Javotte''); Haiderose (Planquette: ''Die Glocken von Corneville''); Wladimir (Suppé:''Fatinitza''); Boccaccio (Suppé: ''Boccaccio''); Laura (Millöcker: ''Der Bettelstudent''); Natalitza (Millöcker: ''Apajune, der Wassermann''); Angelo (Czibulka: ''Pfingsten in Florenz''); Rosa (Raimund: ''Der Verschwender'');  Vroni (Anzengruber:''Der Meineidbauer''); Papagena (Mozart: ''Die ''Zauberflöte) ad.</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>'''Am Prager deutschen Landestheater''': herese Krones (Haffner: ''Therese Krones'');  Susi (Berg: ''Nr. 28''); Gräfin Falconi (J. Strauß: ''Carneval in Rom''); Rosalinde (J. Strauß: ''Die Fledermaus''); Prinz  Methusalem (J. Strauß: ''Prinz Methusalem''); Annina (J. Strauß: ''Eine Nacht in ''Venedig); Fantasca (J. Strauß:''Indigo''); Fanchette Michel (Genée: ''Der Seekadett''); Nisida (Genée: ''Nisida''); Schönröschen (Offenbach: ''Schönröschen''); Mascotte (Audran: ''La Mascotte''); Giroflé/Girofla (Lecocq: ''Giroflé – Girofla''); Javotte (Jonas: ''Javotte''); Haiderose (Planquette: ''Die Glocken von Corneville''); Wladimir (Suppé: ''Fatinitza''); Boccaccio (Suppé: ''Boccaccio''); Laura (Millöcker: ''Der Bettelstudent''); Natalitza (Millöcker: ''Apajune, der Wassermann''); Angelo (Czibulka: ''Pfingsten in Florenz''); Rosa (Raimund: ''Der Verschwender'');  Vroni (Anzengruber: ''Der Meineidbauer''); Papagena (Mozart: ''Die ''Zauberflöte); etc.</ee:bibliography_content>
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> ==
+
== <ee:bibliography_label>Quellen</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Hofburgtheater Wien, program 1857 – 1861. –  Österreichische Nationalbibliothek, Wien, ANNO – AustriaN Newspaper Online. –   Fürst’s Volks-Theater, Theaterplakate 1868, 1870f., Wienbibliothek im Rathaus, Wien, Plakatsammlung. – Národní archiv, Policejní ředitelství  I, Konskripce, karton 588 a 660, obr. 786 a 766. </ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Hofburgtheater Wien, Programmzettel 1857 – 1861. –  Österreichische Nationalbibliothek, Wien, ANNO – AustriaN Newspaper Online. –   Fürst’s Volks-Theater, Theaterplakate 1868, 1870f., Wienbibliothek im Rathaus, Wien, Plakatsammlung. – Národní archiv, Policejní ředitelství  I, Konskripce, Karton 588 a 660, Abbil. 786 a 766. </ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Periodika</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Periodika</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>''Deutsches königl.  Landestheater in Prag. Almanach und Adressbuch'' 1875–1885 (Schenk-Ullmayer). – ''Deutscher Bühnen-Almanach, ''roč. 26ff., 1862ff. –'' Der Humorist, ''roč. 5, č. 36, 15. 9. 1885 (fotografie role Haiderose). – ''Neuer Theater-Almanach, ''roč.2, 1891, s. 104. – ''Illustrirtes Wiener Extrablatt, ''19. 3. 1890 (Abendblatt). –  ''Neues Wiener Tagblatt, Fremden-Blatt. – '' ''Prager Tagblatt ''20. 3. 1890.</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>''Deutsches königl.  Landestheater in Prag. Almanach und Adressbuch'' 1875–1885 (Schenk-Ullmayer). ''Deutscher Bühnen-Almanach, ''Jg. 26ff., 1862ff. –''Der Humorist, ''Jg. 5, Nr. 36, 15. 9. 1885 (mit Rollenbild als Haiderose). ''Neuer Theater-Almanach, ''Jg.2, 1891, S. 104. – ''Illustrirtes Wiener Extrablatt, ''19.3.1890 (Abendblatt). –  ''Neues Wiener Tagblatt, Fremden-Blatt. '' ''Prager Tagblatt ''20.3.1890.</ee:bibliography_content>
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
+
== <ee:bibliography_label>Literatur</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>O. Teuber:  ''Geschichte des Prager Theaters, ''3. díl, 1888, s. 508, 517, 585, 612f., 624, 633, 663, 669f., 700, 704f., 734, 741,745, 747, 754;''Katalog der Portrait-Sammlung der k. u. k. General-Intendanz der k. k. Hoftheater'', skupina 5, 1894, s. 607.</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>O. Teuber:  ''Geschichte des Prager Theaters, ''Tl. 3, 1888, S. 508, 517, 585, 612f., 624, 633, 663, 669f., 700, 704f., 734, 741,745, 747, 754;<br/>''Katalog der Portrait-Sammlung der k.u.k. General-Intendanz der k.k. Hoftheater, ''Gruppe 5, 1894, S. 607;</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Lexika</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Lexika</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Eisenberg; Ulrich 1997; K. J. Kutsch'' – ''L. Riemens, ''Großes Sängerlexikon'', sv. 6, 2002.</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Eisenberg; Ulrich 1997; K.  J. Kutsch''''L. Riemens, ''Großes Sängerlexikon, ''Bd. 6, 2002</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<ee:chronology>
 
<ee:chronology>

Version vom 9. Februar 2015, 13:50 Uhr




Veröffentlicht: 30.11.2012
Autor: Hubert Reitterer